Barvy, pojidla, rozpouštědla, štětce.
V této stati si dovolím vynechat povídání o optice a jednotlivých druzích barev, protože na toto téma existuje mnoho vhodné literatury. Je však třeba doporučit všem, kdo chtějí zvládnout techniku olejomalby, aby se důkladně seznámili i s touto teorií. Mnohdy se stává, že umělec jen š?astnou náhodou dosáhne pěkného případu technického. Mohl by být úspěšnější, kdyby znal též zákony, za jakých vznikl a dovedl je při své práci použít.
Hledání a tápání v technice je dovoleno začátečníkům. Pokud však malujeme obraz jako opravdoví malíři, musíme vědět s jistotou čeho a jak chceme dosáhnout. A také to umět.
Barvy: Naše barvy Umton jsou dostatečně kvalitní a není třeba shánět drahé barvy zahraniční. Někdy se stává, že narazíme na olejové barvy staré mnoho let, které jsou už v tubě řádně vyschlé. Není to žádné neštěstí – i tyto barvy lze použít. Rozpustíme je v lněném oleji a terpentýnu. Vhodný barevný odstín získáme smíšením barev, případně tzv. lazurou. Lazura se dělá tak, že na hustý barevný podklad naneseme jinou barvu – více zředěnou. Tak například přejedeme-li bílý podklad červenou lazurou, získáme velmi ohnivou barvu, jaké bychom pouhým smíšením týchž barev nedosáhli.
Paleta: Tvrdí se, že na paletu se mají nanášet barvy v řádném pořádku. Myslím, že to není pravda. Paleta slouží k smíchání barev a k vytvoření materiálního depotu. Vůbec nezáleží na tom, kde která barva je.
Štětce: Umělec může být bordelář, může mít ponožky na paletě a v barvách zbytky jídla, ale štětce musí mít v dokonalém pořádku. Není to jenom pro to, že štětce jsou drahé, je to i pro to, že použitým štětcem se maluje lépe, než novým. Dnes máme na výběr mnoho druhů štětců. Podle mého názoru jsou velmi dobré štětce se syntetickým vlasem: Marabu a Lotus Deco. Jsou pevné a pružné, dobře nesou barvu, dobře se ošetřují a také delší dobu vydrží. Štětce z kuních a veverčích chlupů jsou velmi jemné, rychle se spotřebovávají a jsou zbytečně drahé. Štětce se syntetickými vlákny je plně nahradí. Čínské štětce nestojí za nic.
Štětce čistíme se zvláštní pozorností. Zbytek barvy setřeme do hadříku a pak jemně vytíráme štětec na kusu mýdla, dokud barvu nesmyjeme vodou. Každý štětec se použitím i čištěním trochu ničí – nedá se nic dělat – štětce, stejně tak jako barvy, jsou spotřební materiál.
Pojidla: Nejznámější je samozřejmě lněný olej. Slouží jako médium pro olejové barvy a lze jej použít jako ředidlo. Nevýhodou je, že dlouho schne a zanechává po sobě nažloutlý odstín.
Sicativy: Jsou látky, které slouží k rychlému zasychání barev. Pokud malíř pracuje v plenéru, nebo pokud si hotoví náčrty, leze je snad ještě použít, ale k tvorbě opravdového díla se nehodí. Barvy ředěné sicativy se scvrkávají a jsou málo pružné a je koneckonců dost zbytečné urychlovat proces schnutí v atelierových podmínkách.
Terpentýn: Jako ředidlo stojí na prvním místě a utváří typickou vůni malířských atelierů. Myslím, že ten, komu terpentýn nevoní, není předurčen stát se malířem. Terpentýnem ředíme olejové barvy, proto musí být použitý terpentýn naprosto čirý. Jeho úkolem je vyschnout a nezanechat po sobě žádnou stopu.
Závěrečný lak: Než přistoupíme k závěrečnému lakování, musí hotové dílo nejdříve důkladně proschnout. Mnozí nedočkavci se dopouští chyby a lakují obraz předčasně. Může se stát, že nedostatečně vyschlá povrchová vrstva se rozpije v laku a zašpiní celý obraz. Také se může stát, že spodní vrstvy obrazu jsou málo zaschlé, pracují pod lakem, který schne rychleji a obraz popraská. Lakování je však nutné, nebo? vyrovnává optické vlastnosti matných a jasných ploch.
V obchodě zakoupíme již hotový lak – nejčastěji damarový. Je možné také připravit vlastní lak tím, že v terpentýnu rozpustíme mastix. Osobně mám dobrou zkušenost s přípravou tohoto laku. Mastix se však v terpentýnu špatně rozpouští, je potřeba terpentýn zahřát.
Znovu je potřeba připomenout, že technika malby se nezvládá jen praxí. Je potřeba si osvojit základní teoretické předpoklady a při malbě jich užívat s jistou samozřejmostí.
pokračování příště...
|
