UMĚNÍ SLUČITELNOSTI - proč se zabývám výtvarnou "AMÉBOU"?

Obrazová variabilita motivu už v dávných dobách našla svou cestu v písmu, rituální ornamentice nebo na prehistorických malbách v jeskyních. Ve středověku se naopak ustálila forma deskového (závěsného) obrazu, kde "okno" vymezené rámem zafixovalo jednu "vyřešenou kompozici" vyjadřovaného námětu. Později - vynález fotografie umožnil také vytváření filmů. Novodobý malovaný obraz - (pokud opustil zakonzervovanou tradiční podobu) - pak v "ismech" a "posttendencích" zahájil překotné hledání subjektivního výrazu - včetně bizarních krajností. V nedávné době rovněž odstartovaly revoluční technologie virtuální zobrazování námětů v informačním prostředí internetu. Domnívám se, že je zřejmě potřebné na stav v souvislosti s tvorbou malířského artefaktu znovu zareagovat. Vidíme nyní pokusy o vytváření různých multimediálních vizuálních kvalit a přechodových hybridů obrazové formy. Vedle toho nově vnímáme i (kosmický) prostor s různou dynamikou, horizontální a vertikální osa se tu stává značně relativní souřadnicí. Na veřejnost pronikají zprávy o úrovni robotických "malířských strojů", které již realizují emotivní obrazy umělé inteligence.

Ve svém letitém usilování se pokouším o nový kompoziční princip, jenž by pomohl aktualizovat vlastnosti původní kategorie originálů rukou malovaných artefaktů a zkoumám, zda bude lidem srozumitelný. František Prokop