Jan Křeš

toto je obraz
ve kterém vidím jemnost malby podmořského blesku
i liják černých lilií
a růže všedního soumraku
když dobrodružství s rusovláskou
proměněné skutečností
do barev rozkvetlých sadů se zelení mouchy
si sedá na nevinné řvoucí mračno třešní
aby jím potichnul dům
do zimomřivého klekání
zděšený z kulatého stolu
a záplavy židlí
u otevřených oken
kde se třpytí
v pastích ve chvílích oběda
řinčení vidliček o křišťálový citrón..

ano
toto je obraz
štěstí čistoty a smíru
i samotná podstata zármutku..