V malířství je nápadná neživost a strnulost předmětů, dodržují se přesná schémata a proporce postav. Kresby a malby nejsou obrazem reality, nejsou zde pocity a nálady. Jsou sdělením, přiblížením a popisem světa faraónů, bohů a ostatních lidí pouze v symbolech. Též ani barva není reálná. Kromě hieratické perspektivy se zde žádná jiná perspektiva neuplatňuje, osoby, zvířata a věci jsou řazeny buď vedle sebe nebo nad sebou. Egypťané používají při malování linky, kde používají tmavší barvy, než je barva, která vyplňuje objekt. Nejčastěji můžeme vidět barvy tónované do žluté, oranžové či červené, méně časté jsou barvy laděné do modra a zelena, bývají použity většinou na malé plochy. V malířství jsou používána stejná témata jako v sochařství, a to výjevy z každodenního života. Slavnosti, náboženské obřady, práce na polích i doma, přinášení darů a obětí faraónům, bohům a vezírům (první ministr faraóna, byl vykonavatelem jeho vůle a za nepřítomnosti ho dokonce zastupoval). Na malbách můžeme dále vidět přípravy ke stavbám, stavitelství samotné, sklizně a mnoho dalších motivů.
Ráda bych se krátce zmínila o hieroglyfech, písmu, které Egypťané začali vytvářet před rokem 3000 př. n.l. Hieroglyfy jsou tvořeny převážně obrázky, ale najdeme zde i vlnovky, které znamenají písmeno „n“ nebo ležatý oválek znamenající písmeno „r“. Před rokem 500 př. n. l. existovalo několik tisíc symbolů, což je jedním z důkazů, že se písmo po ustálení po tisíciletí nemění.
Psaly se pouze souhlásky, samohlásky si musel každý domyslet. Po ustálení písma byl jeden znak buď jedna souhláska nebo shluk 2 – 3 souhlásek. Znalost písma byla určena pro vyšší privilegované vrstvy obyvatelstva. Hieroglyfy představovaly jak slova, tak i zvuky, byly buď ryty do kamene nebo hliněných střepů, nebo malovány na papyrus. Pro psaní na papyrus bylo písmo zjednodušeno a nazváno tzv. kněžským písmem. Sloužily hlavně k zaznamenání důležitých událostí jako jsou účty a úřední knihy, nápisy na královských hrobkách nebo k zapisování životopisů.
Použitá literatura: : Egypt a starověké Řecko III (1991)
Sedm divů světa (1986)
Zánik civilizací (2003)
|
