Akvatinta

Akvatinta je tisk z hloubky. Může se jednat o samostatnou výtvarnou disciplínu, ale většinou je akvatinta doplněk např. leptu a slouží k zatónování větších ploch..

Postup:

• kovovou desku (nejlépe měděnou) o formátu výsledného díla zaoblíme hrany, vyleštíme do zrcadlového lesku.
  
• odmastíme a zaprášíme jemným kalafunovým práškem. Provádí se v tak zvané „zaprašovací skříni". Je to bedna velikosti krabice od televizoru. Do ní se nasype asi půl kila drcené kalafuny a bednou se mohutně zatřepe. Bedna se položí a otevřou se dvířka, které jsou u dna. Dovnitř se vloží připravený plech a dvířka se zavřou. Zvířený prášek klesá a usazuje se na plechu. Já používám trochu jiný postup: plech položím na mřížku hořáku plynového sporáku. Do cedítka nasypu lžíci kalafunového prášku a jemným poklepáním nad plechem se spouští závoj prášku na plech.
  
• plech s práškem opatrně zahříváme zespodu a zahřívání přerušíme v okamžiku, kdy se zrnka kalafuny změní v kapičky.
  
• Na vychladlém plechu asfaltovým lakem zatřeme místa, která mají zůstat při tisku bílá.
  
• zadní stranu desky natřeme asfaltovým nátěrem.
  
• desku ponoříme do misky s kyselinou dusičnou 20% - 25% a leptáme asi 15 minut. Délka leptání se pokaždé mění a závisí na záhadných podmínkách jako je tlak vzduchu, teplota a vlhkost ovzduší, konstelace hvězd. Nejlépe je sledovat velikost bublinek vodíku, který se na povrchu objevuje.
  
• Podle dlouholetých zkušeností se rozhodneme, že vyleptaní akvatinty už je dostatečné, desku v gumových rukavicích vyjmeme z lázně a oplácneme pod tekoucí vodou.
  
• Následuje odstanění ochranného asfaltu ředidlem (benzenem).

• Zpracovanou kovovou desku mírně zahřejeme a vtíráme usilovně tiskařskou olejovou barvu, může být i malířská olejová. Barva se musí důkladně vetřít do vyhloubených čar, nejlépe bříškem dlaně.
  
• Během zpracování deska vychladla a nyní z povrchu, nikoliv z čar lehce barvu stíráme lesklou látkou (klotem).
  
• Naložíme do tiskařského lisu v
  pořadí:
  
  • dole je kovová deska
    
  • na ní mírně navlhčený papír (nejlépe ruční)
    
  • nahoru položíme filc asi 2 milimetry silný a projedeme lisem
  
  
• tisk, který se nám určitě ke spokojenosti povedl, necháme volně položený, nebo kolíčkem zavěšený 24 hodin schnout.
  
• to opakujeme 120 až 200 krát, u suché jehly jen 20 krát.
  
• druhý den večer si sedneme ke stolu s hromádkou tisků a ostrou tužkou a uspořádáme dvouhodinovou autogramiádu. Pod obrázek vlevo dolů napíšeme číslo např.: 8/120. To znamená osmý tisk z nákladu stodvaceti tisků. Uprostřed, pod obrázkem může být název díla a vpravo podpis nás, tedy umělce, který je autor tohoto veledíla.