Suchá jehla

Suchá jehla je nejjednodušší metoda tisku z hloubky.

Postup:

• kovovou desku (nejlépe měděnou) o formátu výsledného díla.
  
• zaoblíme hrany, vyleštíme do zrcadlového lesku.
  
• přepauzujeme zrcadlově obrácenou tužkovou kresbu.
  
• jehlou vyryjeme kresbu. Při rytí vzniká vytlačený kov - špona, nebo hřebínek, který rovněž tiskne a který dodává suché jehle sametový vzhled. Bohužel tento efekt je pomíjívý, neboť při průchodu lisem se hřebínek postupně ztrácí a první tisk se výrazně liší od posledního. Proto se v suché jehle dělá maximálně 12 tisků. Někteří movitější umělci si desky nechají pochromovat a tím zvýší počet tisků.
  

• Zpracovanou kovovou desku mírně zahřejeme a vtíráme usilovně tiskařskou olejovou barvu, může být i malířská olejová. Barva se musí důkladně vetřít do vyhloubených čar, nejlépe bříškem dlaně.
  
• Během zpracování deska vychladla a nyní z povrchu, nikoliv z čar lehce barvu stíráme lesklou látkou (klotem).
  
• Naložíme do tiskařského lisu v
  pořadí:
  
  • dole je kovová deska
    
  • na ní mírně navlhčený papír (nejlépe ruční)
    
  • nahoru položíme filc asi 2 milimetry silný a projedeme lisem
  
  
• tisk, který se nám určitě ke spokojenosti povedl, necháme volně položený, nebo kolíčkem zavěšený 24 hodin schnout.
  
• to opakujeme 120 až 200 krát, u suché jehly jen 20 krát.
  
• druhý den večer si sedneme ke stolu s hromádkou tisků a ostrou tužkou a uspořádáme dvouhodinovou autogramiádu. Pod obrázek vlevo dolů napíšeme číslo např.: 8/120. To znamená osmý tisk z nákladu stdvaceti tisků. Uprostřed, pod obrázkem může být název díla a vpravo podpis nás, tedy umělce, který je autor tohoto veledíla.